20. května 2009
Americký raketoplán Atlantis odstartoval do vesmíru z Kennedyho kosmického střediska na ostrově Merritt Island v pondělí 11. května 2009 ve 20:02 našeho času. Na jeho palubě míří k Hubbleovu teleskopu kromě sedmičlenné posádky také Písně kosmické básníka Jana Nerudy, které si s sebou vzal jeden z amerických astronautů Andrew Feustel, jehož manželka má české předky.
Posádku čeká během její jedenáctidenní mise náročný program – pět výstupů do vesmíru, při kterých mají astronauti opravit a vyměnit některé součásti unikátního Hubbleova teleskopu, a tím zlepšit výkon a prodloužit jeho životnost do roku 2014. Astronaut Feustel přesto vyjádřil naději, že bude ve volných chvilkách svým kolegům předčítat z anglického překladu Písní kosmických.
Start raketoplánu Atlantis STS-125 popsal pro Velvyslanectví USA v Praze český publicista a odborník na kosmonautiku Tomáš Přibyl:
Vidět start raketoplánu na vlastní oči je úchvatný zážitek, který se dá bez větší nadsázky přirovnat k adrenalinovému sportu. Doslova do poslední sekundy není totiž jasné, zdali se odpočítávání dostane do bodu nula a stroj se skutečně vznese k obloze.
Pokud se totiž objeví jakákoliv nesrovnalost, start je možné zrušit dokonce pouhé dvě sekundy před opuštěním vzletového komplexu – tedy ve chvíli, kdy už téměř pět sekund běží hlavní raketové motory stroje! Nejde přitom jen o teoretickou možnost, protože v historii programu se tak už několikrát stalo.
Ovšem pokud „to“ vyjde, představuje start raketoplánu viděný vlastníma očima úchvatný zážitek – stejně jako celková atmosféra start provázející. A nemusíte být přímo v řídícím středisku, nebo na nějaké oficiální VIP tribuně. Stačí navštívit některou z pláží v blízkosti Kennedyho kosmického střediska, kam se sjíždějí nadšenci z celých Spojených států – a vlastně z celého světa.
„Start vlastníma očima“ je svým způsobem jeden velký piknik: správné místo je nutné najít a zaujmout mnoho hodin předem (aby se nestalo, že start zahlédnete jen na půl oka z automobilu beznadějně uvízlého v koloně). A pak už jen čekáte, počítáte sekundy a hltáte každou zprávu z rádia nebo na internetu. Drama umocňuje i skutečnost, že odpočítávání je plánovaně a neustále přerušováno. Bude obnoveno? Nevyskytne se nějaký zákeřný problém? Co zhoršující se počasí?
A pak nastávají poslední sekundy – a vytoužený start. Raketoplán Atlantis se majestátně zvedá k obloze (a na palubě nese kromě sedmi astronautů také Nerudovy Písně kosmické, protože tchýně jednoho z členů posádky se narodila v České republice). Drama ovšem pokračuje: nad Floridou je nízká oblačnost, takže Atlantis diváky napíná. Mizí v mracích, zase se v nich vynořuje, znovu mizí, aby se vzápětí mohl vynořit. Člověk si pak každé sekundy, kdy je schopný pozorovat startující dvoutisíctunový stroj, váží o to více.
Neuplyne ani minuta a Atlantis definitivně zmizí v oblacích. Teprve v tuto chvíli k nám doléhá vzdálený hukot motorů stroje. Dlouhé minuty pak ještě trvá, než vítr rozfouká chuchvalce spalin vzniklých při startu – nyní již němou vzpomínku na divadlo, které se tu před chvílí odehrálo. Vzpomínka na úžasný zážitek ale nezmizí nikdy…
Pokud máte zájem start raketoplánu na vlastní oči spatřit, zbývá již jen posledních osm možností – nejbližší bude již 13. června 2009. Poté se tento jedinečný kosmický program uzavře a definitivně vstoupí do historie.
Tomáš Přibyl, http://www.kosmonaut.cz/blog/index.html
